You Will Never Walk Alone.

Původně muzikálová píseň, později převzatá fanoušky slavného Liverpoolu F.C. Heslo, které dodává pocit hrdosti a sounáležitosti fanouškům na celém světě. Nikdy nebudeš kráčet sám. Slogan optimistický a zároveň znepokojivý. Totožné barvy, dresy i šály – to vše poskytuje fanouškům dojem týmovosti, vědomí, že jsou součástí celku. Prožívání silných emocí a pocit rovnosti všech zúčastněných v nich evokuje jednotu a představu sdílené síly, hodnot i moci.


Během samotného fotbalového zápasu se na stadionu a v jeho okolí odehrávají další nepatrné mikropříběhy. Může jít o samotnou cestu na stadion, která je součástí rituálu, nakupování ve fast foodu, pokřikování rozeřvávače – dirigenta pomyslného orchestru fandící tribuny nebo oslavu vydařené akce. I kdyby jedinec chtěl, nemá možnost se soustředit výhradně na hru, je totiž nevyhnutelně součástí víru těchto drobných událostí probíhajících v hledišti. Právě díky těmto různým, zdánlivě bezvýznamným, situacím vznikají často nalezená zátiší mnoha předmětů – ať jde o již nepotřebné programy zápasu, pyrotechniku, obaly od jídla nebo vlajky. Artefakty, které jsou němými svědky právě skončeného divadla.


Tento fotografický dokumentární soubor, který využívá styl trashové estetiky, odvrací zrak od samotného fotbalu a soustředí se na fanoušky a prostředí, ve kterém se pohybují. Jeho forma byla ponechána náhodě a limitům fotografického média, což nás přivádí k přímo k elementární esenci a maximální autenticitě fotografií.

Fandění je určitým skupinově prožívaným rituálem, který díky společnému cítění silných emocí vyvolává pocit smazávání hranic mezi jednotlivci, pomáhá tvořit komunitu, její identitu a sdílené symboly (vizuální ikony, emblémy, slova či gesta), skrz které fanoušci vyjadřují podporu svému týmu. Všichni zúčastnění, kteří se cítí být součástí tohoto celku, tyto symboly respektují a brání je mnohdy s šokující vervou proti outsiderům či odpadlíkům z vlastních řad. V průběhu fandění na stadionech spatřujeme ale také absurditu počínání – ono odhodlání bránit svůj tým a vyjadřování v množném čísle: „My jsme skórovali, my jsme vyhráli, my jsme šampioni.“ Ačkoliv žádný z diváků se na hře nepodílí, fandění vyvolává překvapivě silné prožitky procházející z emoční do fyzické oblasti. Vyplavené hormony štěstí, nahromaděná emocionální energie, pocity sebevědomí, radosti, síly, nadšení a rozhodnosti k jednání, dávají průchod základním pudům i zkratkovitému jednání.


Fotbalové fanouškovství a fandění můžeme vnímat v několika interpretačních linkách, jisté ale je, že rozhodně není statickou činností. Po dobu celého zápasu se odehrávají jeho více či méně organizované formy – zpěv chorálů, jednoduché tleskání, skákání nebo „mexické vlny“ přes celý stadion, které jsou oslavou pocitu rovnosti, sdílené identity i solidarity. Tento soubor odvrací zrak od dění na fotbalovém hřišti a soustředí se právě na výjevy v hledišti a na specifika fandění nabývajícího mnohdy až formy náboženského obřadu.

 

 

Formát knihy:
230x170mm,
digitálná tisk (papír Olin, Smooth Digital DT),
vazba V8 (měkká)